O mně
„Musím uznat, že lidský život se dá řídit rozumem, ale možnost žít je tím zničena."
Jsem šťastný, že moudrost mého srdce má občas navrch nad logikou rozumu, a mohl jsem se tak stát z elektromechanika masérem. :-)
Myslím, že dobrý masér musí dělat svou práci s radostí a láskou, protože je s klientem v úzkém kontaktu, nejen fyzickém, ale i duševním. Masíruji od roku 2010, stále s úsměvem na tváři, a věřím, že mi ještě dlouho vydrží. Stejně jako úsměvy mých spokojených klientů. :-)
Osobně cítím, a na svých klientech pozoruji, že masáž i meditace mají ozdravné účinky a vedou náš život do radosti, pohody, klidu a lásky. Jsem opravdu vděčný, že mohu dělat, co dělám, a že tu mohu být pro vás.
Děkuji, Tomáš
Jak to začalo
Jsem jen obyčejnej kluk, jako každej druhej. Mám super kapelu a na pódiu si to náramně užívám, jezdím na prkně, hraju squash, lezu po skalách, mám hodně kamarádů a fajn partu. Psal se rok 2012, bylo mi 31 let, měl jsem všechno, ale přestávalo mi to stačit. Vnitřně jsem přestával být šťastný a nerozuměl jsem proč.
Děkuji nastotisíckrát, že byl tehdy osud ke mně laskavý a ukázal mi další rozměr: kudy se dá jít, jak se dá žít a zároveň být šťastný. Věřím, že život sám by tuto cestu ukázal každému, kdo se jen trochu zastaví a zeptá se: je tohle opravdu všechno, co od života chci?
Většinou zjistíme, že ještě něco chceme: auto, dům, bazén, dovolenou, víc zážitků. Na tom není nic špatného. Objeví se touha, naplníme ji a hurá :-) A tak stále dokola, tisíckrát hurá :-) Je psáno, že až se člověk nabaží toho vnějšího, začne ho přitahovat to vnitřní. Naše ego je dobrý sluha, ale nenasytný pán. Přál bych si, aby se každý aspoň na chvíli zastavil a pocítil ten nejčistší odlesk sebe sama. K tomu má sloužit i tenhle statek. :-)
Moje cesta
Na té cestě mě nejvíc posunuly tři zážitky: holotropní dýchání v Praze v roce 2013, chrám v Indii v roce 2015 a Vipassana v Beskydech v roce 2016. Jsou to dlouhé a osobní příběhy.
Proč Milarepa
Statek nese jméno Milarepy, tibetského jogína a básníka z 11. století, jak o něm vypráví román Eduarda Tomáše Milarepa. Chlapec z vesnice se stane černým mágem, pak jako žák staví a zase bourá kamenné domy pro svého učitele Marpu, až nakonec v horské jeskyni dojde k moudrosti a skládá své písně. Člověk, který staví vlastníma rukama a pak si sedne k meditaci: to je mi blízké.
